TÝDENNÍ KOMENTÁŘ 6.2.2026 – aktuální prognóza na měnový pár EURCZK ZDE a na USDCZK ZDE.
Začátek února lze bezpochyby označit jako zatím nejdůležitějším týdnem pro korunu v letošním roce. Nejdůležitějším proto, že ve čtvrtek (5/2) byl nejprve ráno zveřejněn předběžný odhad lednové spotřebitelské inflace (CPI) a poté odpoledne výsledek zasedání bankovní rady České národní banky (ČNB). V obou případech z pohledu koruny mimořádně důležité kurzotvorné faktory/události.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je vše jasné. Inflace v lednu zpomalila na 1,6 % r/r (nejnižší meziroční růst za více jak devět let), takže ČNB musí začít snižovat úrokové sazby a koruna tím pádem oslabí. Omyl! Takto jednoduché do zdaleka není. Jako vždy je totiž „ďábel“ skryt v detailech.
Prvním detailem je struktura inflace. Zpomalení celkové inflace hlouběji pod 2 % je sice fajn, ale problém je v tom, že toto zpomalení bylo taženo primárně poklesem cen energií a spotřebního zboží a utlumenější jsou i ceny potravin. To vše jsou cenové okruhy, na které má měnová politika jen velmi omezený nebo žádný vliv. Centrální banku zajímá hlavně jádrová inflace (ta se v lednu udržela zvýšená pravděpodobně na 2,7 % r/r) a inflace ve službách (ta se i v lednu držela hodně vysoko na 4,7 % r/r). Aby mohla ČNB nyní začít snižovat sazby, tak potřebuje vidět především odeznívání inflace ve službách. A tato podmínka v lednu splněna rozhodně nebyla.
Druhým detailem je rozhodnutí ČNB. Bankovní rada podle předpokladů ponechala úrokové sazby beze změny s hlavní sazbou na 3,50 % a její rozhodnutí bylo jednomyslné.Tzn. že všech sedm centrálních bankéřek a bankéřů hlasovalo pro ponechání sazeb beze změny. Finanční trh přitom tak trochu počítal, že alespoň jeden člen (např. J. Frait) bude hlasovat pro snížení sazeb. Navíc guvernér A. Michl na tiskové konferenci hrál spíše na strunu stability sazeb. A v neposlední řadě byla zveřejněna nová makroekonomická prognóza ČNB se silným růstem HDP (2,9 %) i reálných mezd (4,5 %) v letošním roce, která zároveň ukazuje na potřebu mírného zvýšení sazeb ve druhé polovině letošního roku (zde podotýkám, že se centrální bankéři doporučeními prognózy striktně neřídí). Na mém předpokladu, že bankovní rada během letošního roku (2. nebo 3. čtvrtletí) sazby lehce sníží o 25 bodů se zatím nic nemění, ale realisticky je třeba přiznat, že moje přesvědčení není již tak pevné, jako tomu bylo na konci ledna. Ostatně podobně to má i finanční trh, když korunové tržní sazby včera a dnes vzrostly.
Suma sumárum v první polovině tohoto týdne sice koruna vůči euru oslabila až těsně pod hladinu 24,40 EURCZK, ale během čtvrtku a následně i v pátek dopoledne posilovala. A to až k úrovni 24,20 EURCZK (kolem 13 hod.). V letošním roce se tak zatím na měnovém páru EURCZK primárně obchoduje v rozmezí cca 24,20 – 24,35 EURCZK. Poté, co korunu nyní podpořila ČNB, je však otázkou, zda může česká měna ve zbytku února dále posilovat a případně testovat hladinu 24,10 EURCZK (maximum koruny z loňského prosince) nebo dokonce až hranici 24 EURCZK. Momentálně mi přijde, že se apreaciační trend koruny opět probouzí k životu, což jsem během ledna u koruny nezaznamenal. Jen tak na okraj, maďarský forint vůči euru od začátku letošního roku vůči euru posílil zhruba o 1,5 %. Pokud by to samé udělala ze současných hodnot koruna, tak jsme pod hladinou 23,90 EURCZK.
Příští týden bude již na domácí makročísla a události chudší, když zveřejněna bude lednová nezaměstnanost (podíl nezaměstnaných osob) a také finální lednová inflace CPI včetně detailní struktury. V USA budou zveřejněny posunuté statistiky z pracovního trhu (NFP, míra nezaměstnanosti) a lednová CPI inflace.
